Kovově-organické rámce v energetice
Stephen R. Caskey1, Adam J. Matzger2
1MilliporeSigma, Milwaukee, WI 53209, 2Department of Chemistry and the Macromolecular Science and Engineering Program, University of Michigan, Ann Arbor, MI 48109
Material Matters 2009, 4.4, 111.
Úvod
Ačkoli je oblast materiálů s vysokým povrchem považována za velmi vyspělou, potřeba zdokonalených materiálů pro aplikace v alternativních zdrojích energie je stále naléhavá. V současné době na trhu dominují zeolity, oxidy kovů a aktivní uhlí, ale pro různé aplikace jsou zapotřebí pokročilejší materiály.1 Potenciální řešení přišlo z poněkud nepravděpodobného místa: koordinačních polymerů. Přestože jsou již desítky let mimořádně dobře studovány, typy interakcí mezi kovy a ligandy, které mohou spolehlivě poskytnout trvale porézní koordinační sítě, se objevily teprve přibližně před deseti lety. Stalo se tak po objevu kovově-organických materiálů, které mají větší povrch než nejlepší zeolity. Termín metalo-organické rámce (MOFs) se hojně používá k popisu takových koordinačních polymerů. Další vývoj MOFů vedl k materiálům s rekordními povrchovými plochami, které překonávají nejlepší aktivní uhlí.2-4 Povrchová plocha jednoho gramu některých MOFů se blíží ploše fotbalového hřiště (120 x 53,33 yardů znamená 6 400 metrů čtverečních nebo cca 1,5 metru čtverečního). 5 351 m2).
Dva nejzkoumanější MOFy, známé jako MOF-5 a HKUST-1 (Hong Kong University of Science and Technology), nazývané také Cu-BTC,6, byly poprvé popsány v roce 1999. MOF-5 se skládá z klastrů zinku(II) s dianiontem kyseliny tereftalové jako organickým linkerem, jak je znázorněno na obrázku 1. Brunauer-Emmett-Tellerův (BET) povrch MOF-5, který zohledňuje možnost vícevrstvé adsorpce plynu na povrchu, je přibližně 3 500 m2/g. HKUST-1 se skládá z dimerů lopatkového kola mědi(II) spojených trianiontem kyseliny trimesové (obrázek 1). Povrch HKUST-1 (komerčně dostupný jako Basolite C 300 pod číslem výrobku 688614 ) je přibližně 1 900 m2/g. MOF-177, který patří mezi materiály s největším známým povrchem, je prototypem vysoce výkonného MOFu (obrázek 2).7 Klastr kovů v MOF-177 je stejný jako u MOF-5. V případě MOF-177 se jedná o klastry kovů. Na rozdíl od MOF-5 však není linker lineární, ale je odvozen od tritopické karboxylové kyseliny 1,3,5-tris(4'-karboxyfenyl)benzen, často označované jako H3TB (prod.č. 686859 ). MOF-177 se tvoří za stejných podmínek jako MOF-5 (N,N-diethylformamid, 100 ºC). Jeho povrchová plocha BET se blíží 4 750 m2/g.8

Obrázek 1. Typický přístup k syntéze MOFů

Obrázek 2. Krystalové strukturní diagramy MOF-177.
Chemie MOFů
MOFy se zpravidla syntetizují za solvo- nebo hydrotermálních podmínek v přítomnosti báze. Typické syntetické schéma je znázorněno na obrázku 1. Mnoho MOFů se připravuje v čistém N,N-diethylformamidu (DEF, č. výrobku 186317 ) nebo N,N-dimethylformamidu (DMF, č. výrobku 186317 ). 227056 ), o nichž je známo, že při zvýšené teplotě podléhají rozkladu za pomalého vzniku aminové báze, která deprotonuje organické funkční látky linkeru a vytváří kovově-organické klastry. Reakce se provádějí buď ve skleněných scintilačních lahvičkách (cca 100 mg), nebo ve skleněných nádobkách (1-10 g) uzavřených teflonovými uzávěry, aby se zabránilo úniku rozpouštědla a/nebo korozi uzávěrů. Reakční roztoky se pak zahřívají na 50-250 °C a vznikají tak krystalické materiály. Následně se z krystalů odstraní rozpouštědlo. Krystaly se ponoří do různých nízkovroucích, nekoordinujících nebo slabě koordinujících rozpouštědla (například CHCl3, CH2Cl2, methanol, éter) k extrakci DEF, DMF a/nebo vody z pórů materiálu. Nakonec se krystaly z roztoku odfiltrují a vysuší ve vakuu při zvýšené teplotě, aby se póry zcela vyprázdnily. Jakmile je MOF evakuován, je pravděpodobné, že se stane citlivým na vzduch a vlhkost, tj. může se na vzduchu nevratně rozkládat nebo znovu hydratovat. Některé tipy pro maximalizaci plochy povrchu MOF zahrnují použití čerstvého DEF nebo DMF (které mají tendenci časem nebo při vystavení vzduchu degradovat), filtraci a/nebo sonikaci reakční směsi před zahřátím, odplynění reakčního rozpouštědla pomocí N2 a jistě i správný postup aktivace/evakuace popsaný výše. Každý z těchto kroků může snížit krystalové defekty a zvětšit povrch materiálu. Mezi nejdůležitější analytické techniky používané při charakterizaci nových materiálů patří analýza povrchu pomocí sorpce plynu, rentgenová difrakce (XRD prášek a/nebo monokrystal), elementární mikroanalýza (CHN), IR a termogravimetrická analýza (TGA). Každá čerstvě připravená šarže známého MOF by měla být charakterizována pomocí XRD a analýzy plochy povrchu, aby se potvrdila její fázová čistota. Často je však obtížné zjistit přítomnost interpenetrace, tj. dalšího rámce v pórech prvního rámce. Takový další rámec může mít zásadní vliv na vlastnosti materiálu prostřednictvím ucpání pórů. 9
V dnešní době jsou komerčně dostupné nástroje pro návrh vysoce výkonných MOFů, solí kovů (dusičnanů) a rozpouštědel. Linkers suitable for the synthesis of MOF-1777 (Product No. 686859 ), UMCM-15010 (Product No. 714747), mesoMOF-111 (Product No. 719250), NOTT-10112 (č. výrobku 716502) a další známé struktury, které lze použít jako referenční materiály nebo při vývoji nových MOFů, jsou rovněž komerčně dostupné (obrázek 3).

Obrázek 3. Některé dostupné spojovací molekuly pro vysoce výkonné MOFy
Aplikace
Daleko nejrozšířenějším využitím MOFů je skladování plynu pro alternativní, čistou mobilní energii. Mezi dva hlavní zkoumané kandidáty patří plynný vodík a metan. Vodík jistě představuje čistší (ekologičtější) možnost, ale obtížnost výroby, bezpečného skladování a přepravy vodíku ve velkém množství dosud omezovala jeho využití. Vodík je atraktivní díky vysokému energetickému výkonu s nízkým dopadem na životní prostředí, protože voda je vedlejším produktem jeho spalování. Přeprava vodíku představuje značnou výzvu vzhledem k jeho nízké molekulové hmotnosti a velmi slabým přitažlivým silám mezi molekulami vodíku. Skladovatelnost vodíku v daném prostoru při dané teplotě a tlaku lze zvýšit fyzikální vazbou vodíku na povrch, která umožňuje těsnější nabalení jeho molekul pomocí slabě přitažlivých sil. MOFy, jakožto materiály s největším známým povrchem, představují nejlepší příležitost, jak tyto požadavky splnit. Další příležitosti pro MOFy představují separační a čisticí aplikace. K dosažení obtížných separací se často používají energeticky náročné procesy, jako je destilace nebo přeměna jedné složky na jinou, která je snadněji odstranitelná. Zjednodušení těchto procesů by mohlo znamenat významné úspory energetických zdrojů. Proto se v kontextu energetických aplikací budeme v našem článku níže zabývat separací CO2 ze spalin pomocí MOFů.
Skladování vodíku
Přestože první zprávy o vysoké úrovni skladování vodíku při pokojové teplotě v MOFech vyvolaly velký zájem, neúspěch při reprodukci těchto původních výsledků vedl k posunu směrem ke kryogennímu skladování. Kryogenní skladování vodíku bylo nyní studováno v různých MOFech,13 včetně MOF-177, u něhož bylo prokázáno, že reverzibilně absorbuje 7,5 % hm. vodíku při 77 K (-196 °C) a tlaku cca 55 barů. Obrázek 4 ilustruje převahu MOF-177 nad ostatními MOFy, pokud jde o skladování vodíku za vysokého tlaku.8 Ačkoli tento výsledek zůstává daleko od cíle DOE YR2015, který je 7,5 % pro skladovací systém,14 stále představuje jeden z nejvyšších přebytků absorpce vodíku pro fyziorpční materiál. MOFy s vyšším povrchem mají obecně tendenci k vyšší kapacitě skladování vodíku, ale nelze předpokládat, že vysoký povrch vždy znamená vyšší kapacitu, jak se ukázalo v případě UMCM-2.3 Povrch BET tohoto MOFu je 5 200 m2/g, což je nejvyšší hodnota ze všech publikovaných materiálů, přesto přebytek gravimetrického příjmu vodíku 6,9 % hmot. u UMCM-2 stále nedosahuje hodnoty MOF-177.3. To by mohlo souviset s objemem pórů, tvarem pórů a/nebo dalšími vlastnostmi, které dosud nebyly u MOFů plně rozpoznány. Zůstávají tedy značné výzvy a příležitosti k racionálnímu zvýšení kapacity skladování vodíku v MOFech nad jejich současnou úroveň.

Obrázek 4. Skladování vodíku v různých MOFech. Adsorpční data jsou znázorněna jako uzavřené kruhy, desorpční data jako otevřené kruhy. Přetištěno se svolením Americké chemické společnosti.
Velké množství výzkumu se zaměřilo na zvýšení afinity MOFů k vodíku při zachování vysokého povrchu a reverzibility adsorpce a desorpce. To by znamenalo zvýšit teplo adsorpce vodíku. Faktory, kterými se řídí adsorpční teplo, jsou u fyzisorpčních materiálů málo známé, ale spekuluje se, že mohou zahrnovat začlenění malých pórů, tvar pórů (válcový vs. obdélníkový atd.) a koordinačně nenasycená kovová centra, z nichž každý by mohl podporovat těsnou vazbu vodíku. Donedávna byl jako materiál s nejvyšší kapacitou a nízkým tlakem pro absorpci vodíku uváděn MOF-505, MOF na bázi Cu vytvořený z bifenyl-3,5,3',5'-tetrakarboxylové kyseliny (2.).6 hm. %) při 77 K a 1 atm, což svědčí o jeho vysokém adsorpčním teple vodíku a silné afinitě k vodíku.15 UMCM-150, další materiál na bázi Cu, má nižší adsorpční teplo pro vodík 7,3 kJ/mol. Stále však vykazuje působivý přebytek gravimetrické absorpce vodíku 2,1 % hmot. při 77 K a 1 baru díky výrazně vyššímu povrchu než MOF-505.10 MOF-74 a analogy na bázi Co-, Ni- a Mg,16 které jsou všechny tvořeny pomocí kyseliny 2,5-dihydroxytereftalové (produkt č. 382132).), mají malé válcové póry s koordinačně nenasycenými kovovými centry. Je o nich také známo, že mají vysoké adsorpční teplo pro vodík při teplotě 77 K a 1 atm.17,18 Tyto MOFy jsou však obecně omezeny relativně malým povrchem.8 Hupp a spolupracovníci použili postsyntetickou modifikaci 1,2,4,5-tetrakis(4'-karboxyfenyl) benzenu na bázi Zn (Výrobek č. 1), který byl vytvořen na bázi Zn. 715298), 3-di(4-pyridyl)-2,3-butandiol (č. výrobku 43653) pilířový MOF s ionty lithia nebo hořčíku ke zvýšení afinity a absorpce vodíku. Bohužel jejich materiál vykazoval pouze nízké povrchové plochy (cca 800 m2/g)19. Je třeba poznamenat, že zvýšení afinity k vodíku v nízkotlakém režimu může mít v konečném důsledku jen omezenou hodnotu. Provozní tlak pro skladovací systém pravděpodobně nebude nižší než 1 atm, což znamená, že odběr pod tímto tlakem je v podstatě zbytečný pro plyn, který nemůže být dodán.
Skladování metanu
Vozidla na stlačený zemní plyn (CNG) jezdí již dnes. Tlak plynu (metanu) v palivové nádrži těchto vozidel se může blížit 3 600 psi (248 barů). Pro dosažení podobného ekonomického energetického výkonu a zároveň zlepšení bezpečného skladování a přepravy stanovila DOE pro skladování metanu cíle 180 v(STP)/v (v(STP) = standardní teplota a tlak metanu; v = objem adsorbentu) pod 35 bar.20 Řada MOFů řady IRMOF,21 tj, MOFů na bázi Zn se stejným kovovým klastrem, ale s různými lineárními organickými linkery, byly testovány pro skladování methanu. Bylo zjištěno, že IRMOF-6 (155 cm3(STP)/cm3) je v této sérii nejvyšší a překonává MOF-5 (135 cm3).sup>3(STP)/cm3) a IRMOF-3 (120 cm3(STP)/cm3) při 36 atm. Zkoumání Ramanových spekter adsorbovaného methanu při tlacích až 30 barů v řadě IRMOF ukázalo, že změna samotného organického linkeru může významně ovlivnit afinitu adsorpce methanu v těchto materiálech.22 Zhou nedávno uvedl, že Cu-MOF, PCN-14, s linkerem na bázi antracenu může vykazovat vysokou absorpci methanu (absolutní adsorpční kapacita methanu odhadnutá na 230 v/v při 35 barech a 290 K).20 Ačkoli se jedná o působivý úspěch, byly vyjádřeny určité pochybnosti o tom, zda byl skutečně překročen cíl DOE, částečně na základě rozdílu mezi krystalografickou hustotou a objemovou hustotou balení.23

Obrázek 5. a. Struktura analogů MOF-74 b. Struktura analogů MOF-74 obsahujících molekuly CO2 c. Práškové rentgenové vzory analogů MOF-74 d. Adsorpce oxidu uhličitého za nízkého tlaku pro analogy MOF-74 (CoII, NiII, MgII a ZnII). Přetištěno se souhlasem Americké chemické společnosti.
Zachytávání oxidu uhličitého
I přes celosvětový tlak na alternativní zdroje energie zůstávají emise oxidu uhličitého stále větším problémem. Pokud by byl například metan zaveden jako primární zdroj paliva, CO2 by byl stále emitován jako vedlejší produkt spalování. V současné době jsou největšími jednotlivými bodovými zdroji emisí CO2 elektrárny, které produkují proudy spalin, kouře ze spalování, s koncentrací CO2 cca 15 % při 1 atm. Zatímco ukládání CO2 nepředstavuje velký problém, separace CO2 z proudů spalin představuje významný problém, který musí být vyřešen vývojem materiálů s vysokou afinitou k CO2, než bude možné účinně realizovat jakoukoli myšlenku geologické sekvestrace. Nedávno jsme publikovali údaje o použití MOF-74, materiálu na bázi Zn, a jeho analogů na bázi Co-, Ni- a Mg při absorpci CO2 za nízkého tlaku.16 Bylo zjištěno, že analog MOF-74 na bázi Mg (Mg/DOBDC) absorbuje cca 1,5 % CO2 při nízkém tlaku. 35 % hmot. CO2 při 1 atm a RT (obrázek 5). Tato hodnota je výrazně vyšší než u jakéhokoli jiného fyziorpčního materiálu za stejných podmínek včetně zeolitu 13X (molekulární síto typu 13X). Od naší zprávy Blom, Dietzel a spolupracovníci potvrdili naše výsledky a oznámili údaje o rentgenové krystalové struktuře, která ukazuje molekuly CO2 vázané na kovová centra v analogu MOF-74 na bázi Ni.24 Dosažení takového záchytu v přítomnosti jiných složek ve spalinách je v konečném důsledku nutné k tomu, aby bylo možné uvažovat o nahrazení stávajících technologií záchytu založených na chemisorpci pomocí aminů.
Shrnutí
Kovově-organické rámce, podskupina koordinačních polymerů, představují nový výkonný nástroj pro množství aplikací v oblasti alternativní energie. MOF jsou snadno dostupné pomocí jednoduchých syntetických strategií, které poskytují materiály s vysokým povrchem na míru. Současná technologie MOF určuje standard pro kryogenní skladování vodíku a metanu při pokojové teplotě. Nové možnosti separace pomocí MOFů navíc poskytují perspektivu čistých alternativních zdrojů energie.
Materiály
Odkazy
Abyste mohli pokračovat ve čtení, přihlaste se nebo vytvořte účet.
Nemáte účet?